Rok bez pohybu aneb Pohyb je život a bez něj máme problém

Nedostatek pohybu škodí. Uzavřené tělocvičny i další sportoviště, zrušení tělocviku ve školách, práce z domova a omezení pohybu venku. Sportovní oddíly bez soutěží i dalších akcí, včetně omezení tréninků. Řada z nás problém řešila individuálním pohybem doma nebo v přírodě, případně sportováním ve dvojicích, šesticích apod. Celkově však došlo k významnému omezení pohybu, k tloustnutí, případně i ke zdravotním problémům.

Na druhé straně zde byla nutnost částečného provozu sportovních zařízení, přechod zaměstnanců na náhradní činnosti, výluky instruktorů a trenérů – částečně řešeno podporou Národní sportovní agentury programy COVID.

V Litoměřicích máme naštěstí vcelku dobrou podporu pohybu z městského rozpočtu, která i při snížení dotace na celoroční činnost sportovních oddílů v roce 2020 o 10 procent pomohla.

Jako problém ale vidím, že finanční prostředky určené na dotace pro sport a kulturu jsou již několik roků v Litoměřicích fixované na výnos daně z hazardu. Toto pravidlo, zavedené vedením města v předchozích letech se ukazuje jako špatné. Paradoxně i při zvýšení výnosu této daně je dotace v roce 2021 o dalších 10 procent nižší. Také myslím, že většina z nás chápe nutnost solidarity a využití daně z hazardu i na jiné oblasti života města. Na druhou stranu by mělo vedení města tuto fixaci přehodnotit a podporovat kulturu a sport dle celkového daňového příjmu. Už z toho důvodu, že nevíme, kolik financí bude hazard generovat peněz do budoucna. Navíc bychom byli rádi, pokud by heren bylo ve městě co nejméně a není vhodné, aby na ně byla vázána podpora volnočasových aktivit. Sociálních problémů spojených se závislostí na hraní je tolik a jejich řešení stojí společnost nemalé výdaje, že je nelze vyrovnat dobrem v podobě sportu.

Doufejme, že se v tomto roce opět rozhýbáme, rozjede se sportovní i kulturní aktivita a v případě potřeby město dodatečně sportu i kultuře pomůže.