K referendu jít či nejít
K referendu půjdu. Půjdu k němu přesto, že nesouhlasím s tím, jak ho vedení města provádí. Ale půjdu k němu proto, že to je možnost, jak napřímo vyjádřit svůj postoj vůči osudu litoměřické nemocnice.
Ani jako zastupitelka totiž nemám o moc víc možností osud nemocnice ovlivnit, než má běžný občan. Záměr prodeje vyvolala vládnoucí koalice a ta nás jako opozici k jednání ani do podrobností nepouští. Informace si sháníme pomocí interpelací, s využitím zákona (známý zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím), podáváme návrhy, dáváme dotazy v rámci jednání zastupitelstva, zjišťujeme, doptáváme se. To ale naprosto nestačí oproti informovanosti o přesných číslech, jakou má vedení města.
Jako záhadně upečený chleba
Je to asi jako kdybyste dostali kus chleba a k němu na ceduli informaci, že byl upečen, je jedlý a je na prodej. Museli byste se zvlášť ptát na každý díl informace, co v něm je, v jakých dávkách, kdo ho pekl, kdy, jak dlouho vydrží atd. Navíc byste pokaždé museli sepsat zvláštní žádost a za zákonných 30 dní byste se dozvěděli jenom část informace. Chodili byste po pekařích a ptali se, jak oni pečou, co do toho dávají, jestli a kolik vydělají, co si o tom chlebu myslí. Je to opravdu náročné, protože máme narozdíl od lidí v radě a orgánech města a nemocnice svá zaměstnání na plný úvazek. Ale děláme to a víme toho už opravdu hodně.
Stojí to na lidech
Osobně jsem mluvila s lékaři i s některými primáři a to hlavně o personálním a manažerském vedení nemocnice. O tom, jak by se věci daly dělat jinak, aby některá oddělení lépe prosperovala. Nebo jak zajistit mladé lékaře, kteří se potřebují v nemocnici atestovat a potřebují vedení. Také o strategickém rozvoji nemocnice a možnostech, které má jako veřejný subjekt. Mluvila jsem i s vedením jiných nemocnic provozovaných v nějaké formě veřejné kontroly. Viděla jsem také rozpočty města. Můj závěr je, že město v takové kondici, v jaké jsou Litoměřice, prodávat nemocnici nemusí a dělat to nemá, protože by to byla strategická chyba.
Soukromý majitel není řešení
Naopak nemocnice by měla i do budoucna hrát roli klíčového zaměstnavatele ve městě, měla by si udržet úroveň a rozvíjet vybrané obory s cílem blížit se špičce. Město do vybavení nemocnice už také investovalo a ta je na určité úrovni, kterou se i po zásluze chlubí. A tu je potřeba udržet. Žádný soukromý majitel nevyřeší nešvary současného systému zdravotní péče, úhradových vyhlášek atd. Ty je potřeba řešit na vyšší úrovni, na úrovni státu. Tlačit na řešení může právě nejlépe veřejnoprávní subjekt a veřejná kontrola. Jen je potřeba zodpovědný management, který bude nemocnici řídit vstřícně vůči personálu a takticky a svůj vlastní prospěch podřídí úspěšnosti nemocnice jako celku.
Lepší je své zdraví řešit ve velkých špičkových nemocnicích! Opravdu?
Když mě chytne zánět ucha a třeba na to trpím, což znamená i víckrát do roka, chci se s tou bolestí doplazit na kraj města, tam počkat s jistotou, že mě ošetří, a pak si jít domů lehnout. Fronta je tam vždy, takže vytíženost je vysoká. Pokud se zjistí, že to je něco většího, rovnou jsem objednaná v rámci budovy na doplňkové vyšetření, a když se zadaří, hned mi ho udělají. Jet do Motola? Třeba s dítětem? Opravdu nechci, i kdyby bylo pracoviště vybavené nejmodernější technikou. Na mnohé stačí zkušený lékař v pravou chvíli. Navíc některá ošetření nedostanete kvůli přetíženosti už dnes ani v Ústí. A už se v Česku i stává, že dojedete do nemocnice, kde vás odkáží do jiného města, protože není, kdo by akutní příjem a ošetření provedl. Bohužel se to stává i záchrance s člověkem v urgentním stavu, kde každá desítka minut navíc hraje roli. Rušení menších nemocnic a koncentrace do velkých celků, sice špičkově vybavených, ale anonymních nemocnic, to není řešení pro nás, kdo chceme zůstat žít v regionech.
Jet s bolavým uchem je problém, natož s mrtvicí
A nezávidím lidem ze vzdálenejších míst našeho kraje, kde jim třeba právě to ORL zrušili (protože se nevyplácelo). Mají čekací lhůty 14 dní a musí jezdit dálku do Litoměřic, aby ošetření dostali dřív. A co teprve opravdu urgentní věci? Taková alergie na bodnutí hmyzu, kdy z lesa jedete hodně rychle přímo do nemocnice a cestou postupně otékáte. Že vás tam přijmou a že musíte strávit víkend v nemocnici na lůžku, je jistota, kterou ale do budoucna se soukromým provozovatelem můžeme úplně ztratit.
A proč říkám, že nesouhlasím s provedením referenda?
Jednoduše proto, že vedení města ignorovalo návrh skupiny občanů, kteří referendum vyvolali. Otázku si přeformulovalo a vyhlásilo referendum ve svém termínu a s otázkou upravenou podle sebe. K referendu musí přijít dost vysoký počet lidí, aby bylo vůbec platné. Tím, že není spojeno s žádnými volbami, je riziko, že lidí přijde málo. Je to bohužel obecná zkušenost i z jiných měst, kde se referenda konala. Vedení města termínem 8.11.2019 dělá všechno pro to, aby se většinový názor občanů nedozvědělo. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
Proces hlasování zastupitelstva o vyhlášení referenda byl celkově nevstřícný a procesně pochybný. Proto jsem proti němu s kolegou Hrkalem podala námitku. Vzhledem ke složitosti s ní nechci zatěžovat tento článek, ale můžete si jí přečíst zde. Odpověď dosud nemáme.
Svůj lístek půjdu hodit, pojďte i vy!
I tak ale platí, že i když bude námitka ignorována, přesto referendum osobně bojkotovat nebudu a hlasovat přijdu! Kdyby byla vůle ke kultivovanému politickému a odbornému dialogu, referendum by ani nemuselo být. Ale bude, tak ho pojďme využít.
Lenka Simerská
zastupitelka za Zelené
Více informací:
https://www.litomerice.cz/nemocnice
