Jak se cítíme ve svém městě: Mgr. Oldřich Doskočil
Kulturní historik na penzi se zaměřením na výtvarno, autor četných knih o historii města.
Jak vidí veřejný prostor v Litoměřicích a co by doporučili a vylepšili, jsme se zeptali těch nejpovolanějších – litoměřických výtvarníků a výtvarnic a osobností, které ve veřejném prostoru tvoří a mapují ho.
Město, pokud má přitahovat turisty, musí mít nějakou specifiku. V Litoměřicích to může být množství fasád se secesními hlavičkami z antické či německé mytologie. Ale i řadou floristických a heraldických motivů. Dnes se o ně nikdo nestará a často jsou nenávratně zničené nebo neodborně opravené (nikoliv zrestaurované). Přitom jejich odborné zpracovávání a restaurování může být zároveň sbližováním českých a německých odborníků, ozdobou města, hádankou pro mnohé a naučnou stezkou pro mládež. Ale jsou tu i další možnosti.
Ostudou města je komunální hřbitov. V každém případě je nejhorší daleko široko. Od roku 2012 do něho město neinvestovalo ani korunu. Přitom je cílem nejen litoměřických, ale i cizinců zejména z Rakouska a Německa. Jezdí sem chirurgové, architekti, historici umění, historici a další a to i ze zahraničí, aby vzdali poctu velikánům zde pohřbeným. Radní argumentují, že se budou raději starat o živé, než o mrtvé. Vědí vůbec, co říkají!?
Pokud se do veřejného prostoru umisťuje socha, obvykle je umělcem tvořena pro určitý konkrétní prostor, se kterým dílo koresponduje. Sochy z mezinárodního sympozia v Litoměřicích jsou většinou komorního (a galerijního) charakteru a v daném prostoru, kam byly následně umístěny, zanikají. Udělejte anketu s lidmi, kdo a jak je vnímá. Budete z toho mít šok. Většina z těch soch potřebuje komorní prostor a měla by být někde pohromadě ve smyslu galerie v přírodě. V tom jsou mistři Holanďané. Takový prostor se přímo nabízí na jižním (vstupním) svahu Mostné hory.
Více k tématu zde:
