Přinášíme Vám rozhovor s členkou společné kandidátky Pirátů a Zelených do litoměřických komunálních voleb.

Na otázky bude odpovídat PhDr. Lenka Simerská (Zelení).

Který moment byl rozhodující, že jsi se stala členkou Zelených?

“Byly to komunální volby 2014. Několik měsíců před nimi mě oslovil Petr Panaš, jestli bych šla na kandidátku. Zelené jsem sledovala už předtím a také jsem byla aktivní mezi rodiči předškolních dětí a chtěla jsem určité věci ve městě posunout. Tehdy to bylo hlavně školství a dýchatelnost vzduchu v souvislosti s nemocností. Začala jsem tedy chodit na setkání a postupně se to nabalovalo. A protože mám takovou povahu, že když se do něčeho dám, tak naplno, brzy z toho bylo regulérní členství v Zelených.”

Jaký odbor MěÚ Litoměřic bys měla ráda po volbách v kompetenci a proč?

“Nebudu předbíhat. Ale jsem přesvědčená, že naše koalice by zvládla jakýkoli odbor. Máme skvělé zázemí v lidech, kteří mají zkušenosti jak odborné, tak manažerské a reprezentační. Mě osobně zajímá strategický rozvoj města, školství, Zdravé město, sociální otázky a trh práce a životní prostředí.”

Koalice Pirátů a Zelených nechce spolupracovat s KSČM a SPD. Proč ne s komunisty?

“Zelení se i na národní úrovni vymezují proti extrémním politickým stranám. Komunisté tuto zemi rozbili a díky tomu jsme tam, kde jsme. Mentálně i ideově je jasná kontinuita mezi komunisty před listopadem a těmi současnými. Tolik rodin a individuálních osudů bylo zasaženo tragediemi, bezohledně byl ničen i veřejný majetek a životní prostředí. To se nedá zapomenout za guláš.”

Jaké partnerské město Litoměřic bys ráda navštívila po volbách jako první?

“Do Míšně jezdím soukromě, protože tam mám blízké přátele paradoxně ještě z dob, kdy jsem v Litoměřicích nebydlela. V pozici, která reprezentuje město, bych určitě jela tam, protože přeshraniční spolupráci s nejbližšími sousedy vnímám jako velmi důležitou. Před 8 lety jsem prošla míšeňskou Werkschule, což je velmi zajímavý vzdělávací koncept základní školy, který jsem se snažila tehdy přenést do Litoměřic. Co se týče spolupráce s Filipínami, tak ta mě také velmi zajímá. V Manile jsem byla na Blumentritt Road. Ráda bych celý smysl spojení mezi Litoměřicemi a Filipínami oživila a přiblížila veřejnosti, protože ta historie za tím je celkem dramatická.”

Který politik/politička jsou tvůj vzor?

“Velmi si vážím Magdy Vášáryové. Je to politička a diplomatka, která ve světě mužů a tvrdých politických bojů nikdy nevystupovala jako chlap v sukni. S velkým přehledem a inteligencí dokáže vždy říct, co si myslí, byť je to třeba nepopulární nebo v danou chvíli nevýhodné. Obdivuji její integritu a lídrovství, které se u ní propojuje s krásou osobnosti. Navíc, kam přijde, tam rozhodně není nuda!”

Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha?

“A jéje! Na tuhle otázku neumím odpovědět, to bych musela vyjmenovat tolik titulů a autorů. Nebo řeknu čtyřsvazkový Sociologický slovník, tam je všechno! Ale vážně, mám jeden plán, až nebudu mít co dělat, ráda bych přeložila a vydala u nás knihu The Birth House neboli Porodní dům. Je to strhující román o praxi porodní báby v rybářské vesnici v Kanadě, o počátcích porodní péče a hlavně o tom, jak to viděly ženy a proměně celé společnosti díky tak soukromé věci jako je porod.”

Jaké místo máš nejraději v Českém středohoří?

“Určitě Hradiště, dokáže neuvěřitelně dobít. Je kousek za městem a člověk je za chvíli na místě s úžasným výhledem a krásnou energií. Dál taky lesy kolem Sedla, prameny a studánky, tam to mám dost prochozené. Mám ráda i babinské louky, to jsou zvláštní místa.”