V zastupitelstvu jsem se neflákal

Opět kandiduji do litoměřického zastupitelstva. Proto je důvod si zhodnotit, jak jsem vlastně uplynulé 4 roky pracoval.  Především chci říci, že je propastný rozdíl být zastupitel opoziční a koaliční. Ten opoziční nemá ke své práci podporu úřednického aparátu. Všechny materiály dostává na poslední chvíli (byť stále v zákonem stanovené lhůtě). A pokud vám někdo bude říkat, že na komunální úrovni to není o politice, ale práci pro město, tak jsou to žvásty. Je to o té samé politice, jako třeba v parlamentu. Proto jako opoziční zastupitel toho prosadíte naprosté minimum. Ne proto, že byste měl hloupé nápady. Ani z důvodu špatného zpracování. Prostě jste v opozici, tak máte smůlu. Ale k věci. Práci zastupitele lze rozdělit na tři podstatné části.

Hlasování a rozpravy při jednání zastupitelstva. To je to, co můžete vidět a slyšet, pokud se náhodou přijdete podívat nebo juknete na přenos z internetu. Nelze říci, že bych rozumné koaliční návrhy nepodporoval. Hlasovat jsem se vždy snažil dle svého nejlepšího vědomí. Využíval jsem svého práva na zastupitelstvu promluvit. Ptal jsem se, komentoval či odůvodňoval své hlasování (pokud bylo důležité). Už z toho důvodu, že by volič měl vědět, proč se jím zvolený zastupitel zachoval zrovna takto. Na jednání zastupitelstva jsem se připravoval zodpovědně, ale na rovinu říkám, že ne všechny materiály jsem stihl nastudovat důkladně. To se totiž za 7 dnů ani nedá, pokud máte vedle své práce a běžného programu načíst třeba 200 stran a ještě si ověřit podklady. Můj opakovaný návrh, aby alespoň ty hodně obsáhlé nebo důležité podklady byly posílány dříve, nikdy neprošel. Důvod opravdu neznám.

Podávání vlastních návrhů. Této možnosti skutečně nevyužilo příliš mnoho zastupitelů. A opravdu to nechápu. Před volbami se prezentuji volebním programem a slibuji voličům, co vše udělám. Pokud po volbách nic z toho nenavrhnu, tak úplně rezignuji na volební program. Pravda, mnohdy to navrhne někdo jiný a hlasováním se to podpoří. Ovšem ne vždy. Ani z řad opozičních zastupitelů se návrhy na přijetí usnesení moc neobjevovaly. Já jsem se je podávat snažil. Možná jsem mohl i více, nevím. Posoudit to musí volič. Několikrát jsem podával návrh na přijetí vyhlášky omezující hazard. Chtěl jsem i změnu jednacího řádu a zveřejňování hlasování jednotlivých zastupitelů. Podával jsem návrhy proti netransparentnímu pronájmu areálu Zahrady Čech. Bylo toho ještě více. Něco podstatné, něco méně. Vždy jsem tomu věnoval hodně času. Ale nikdy jsem nehandloval a neprosil o podporu ostatní zastupitele s tím, že až bude třeba, tak budu hlasovat pro jejich bod. To prostě neumím. Buď je návrh dobrý a pak ho podpořím, bez ohledu, zda je opoziční nebo koaliční.

Kontrolní činnost. Kontrola je parketou opozice. Snažil jsem se získávat informace, abych kontrolovat mohl. Nebylo to vůbec jednoduché. Využíval jsem své zákonné možnosti, dával písemné interpelace, dotazoval se podle zákona o obcích i zákona o svobodném přístupu k informacím. Ne vždy jsem informace dostal a musel psát stížnosti, abych se jich domohl. Dokonce jsem byl nucen požádat i Ministerstvo vnitra, aby posoudilo nezákonnost v podávání informací ze strany radnice. Kontrola chyby konstatovala, ale informace nakonec stejně podány nebyly. Soudit jsem se už nechtěl. Myslím, že v této rovině jsem odvedl kus práce.

Práce v zastupitelstvu není jednoduchá. Zabere spoustu času, stojí hodně nervů. Ale rád bych jí dělal dál. Zda budu, je v rukou vás voličů.

Petr Panaš

zastupitel za Zelené