Jde o naše peníze!

„Jde o naše peníze!” upozorňuje členka komise Zdravého města a Místní agendy 21

Jsem ráda, že se Litoměřice řadí mezi 22 českých měst, která využívají takzvaný participativní rozpočet. Zastupitelská demokracie má totiž své háčky. Zvolení zastupitelé, kteří o investicích rozhodují, jsou mnohdy lidé z podobné sociální skupiny a stále ti samí. Když se tvoří rozpočet, může se tak stát, že zájmy a potřeby jiných skupin obyvatel nejsou brány na zřetel.

Nelze jim to vyčítat. Příkladem jsou senioři. Pohybují se městem zcela jinak než zdraví, mobilní lidé. Dokud nemáte doma babičku nebo dědečka, zkrátka vás nenapadne, že chůzi potřebují několikrát přerušit a odpočinout si, nejlépe sednout. Nikdy byste na daná místa nenavrhovali z veřejných peněz lavičky.

Odlišné životní zkušenosti, než má typický litoměřický zastupitel, tedy muž středního věku, mají také ženy. Ty například daleko více zajímá, jestli jsou trasy, kudy chodí, bezpečné. Roli hraje veřejné osvětlení a rizikové podniky jako herny. I maminky mají své priority. Tráví běžný den s dětmi, zatímco tátové většinou mimo domov pracují. Zajímají je věci jako mateřské centrum, herní místa nebo hodnoty stavu ovzduší, aby nevystavovaly své děti podráždění a následnému respiračnímu onemocnění. Ženy také dávají přednost jiným sportům. Na hokeji nebo fotbale jich najdeme hrstku, přesto se do obojího investuje mnohem víc než do sportů, kterými častěji tráví čas ženy.

Mohli bychom pokračovat dalšími příklady různých skupin občanů. Participativní rozpočet umožňuje každému jednou ročně podat návrh na přímou investici. V zahraničí některá města dospěla k tomu, že se ho účastní více občanů, než kolik chodí k volbám! Chce to ale trpělivost. Lidé potřebují čas až několik let, aby se naučili tuto formu vnímat.

Doporučuji každému si zarozpočtovat!

(Pisatelka je spoluautorkou Informativní metodiky rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů Ministerstva vnitra ČR, která slouží obcím k nastavení vyváženého rozpočtu)