Zelení Litoměřice

Zhluboka dýchat?

  •  

Polétavý prach spolu s přízemním ozónem velmi často překračují v našem městě povolené hygienické limity, na což opakovaně upozorňují každoroční výroční zdravotní zprávy.My starší ještě pamatujeme “starý smog” s oxidy síry, často až jako žlutou nebo oranžovou mlhu. Tato doba je již naštěstí pryč. O to horší je však smog “neviditelný”. A to i ve chvílích, kdy je tzv. azůro.

 

Zatímco přízemní ozón vzniká zejména reakcí slunečních paprsků s emisemi naftových motorů, potenciálních zdrojů abiotického polétavého prachu máme v okolí hned několik. Kromě tranzitní dopravy, která naše město trápí a nejspíš ještě dlouho bude, se jedná i o místní výtopnu, několik větších kotelen, provozy v Lovosicích, cementárnu v Čížkovicích, lom v Libochovanech a zemědělskou činnost v okolí města. Podíl má i vzdálenější elektrárna v Mělníku a papírenský průmysl ve Štětí.

 

Problém polétavého prachu spočívá ve dvou jeho vlastnostech. Jeho velikost je mikroskopická a má schopnost vázat na sebe další, často jedovaté sloučeniny. Takto může prostupovat plícemi do krve, až se usadí někde v organizmu a začne škodit. Nejohroženější skupinou jsou malé děti! Vzhledem ke své výšce dýchají ten nejkoncentrovanější koktejl. Bojovat proti polétavému prachu nebo alespoň snížit škodlivé dopady vystavování obyvatel města těmito neviditelnými zabijáky lze mnoha způsoby.

 

Můžeme vytvářet tlak na znečišťovatele, aby nainstalovali moderní kotle, odlučovače pevných částic, a prováděli jejich pravidelné kontroly a revize. Dále můžeme kontrolovat, co za nebezpečné látky se kde spaluje. (Vzpomínáte na kontroverzní spalování toxických kalů z Ostravska v čížkovické cementárně, které často vedlo u ucpávání filtrů ultrajemných prachových částic?), Velký význam má také intenzivní výsadba vhodných dřevin podél exponovaných komunikací. Měli bychom se také snažit přesunovat části vnitroměstské dopravy na pěší, cyklistickou nebo hromadnou dopravu. Pomůže kropení vozovek a chodníků v období sucha a bezodkladné zametání posypového materiálu po zimním období.

 

Tato kontrola a tlak na opatření pro lepší vzduch, se nám jednoznačně vyplatí. Projeví se okamžitě na snížení nemocnosti krátkodobými respiračními onemocněními, i v dlouhodobém horizontu na tzv. civilizačních chorobách. Efekt na kvalitu života ve městě plném zeleně a zpěvného ptactva je navíc skvělou přidanou hodnotou.


Základní charakteristika
Atmosférický aerosol je všudypřítomnou složkou atmosféry Země. Je definován jako soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti v rozsahu 1 nm (milióntiny milimetru) – 100 µm (tisíciny milimetru). Významně se podílí na důležitých atmosferických dějích, jako je vznik srážek a teplotní bilance Země. Z hlediska zdravotního působení atmosferického aerosolu na člověka byly definovány velikostní skupiny aerosolu označované jako PMx (Particulate Matter), které obsahují částice o velikosti menší než x µm. Běžně se rozlišují PM10, PM2,5 a PM1,0.

 

Atmosferický aerosol může být přirozeného i antropogenního (lidského) původu. Hlavním přirozeným zdrojem jsou výbuchy sopek, lesní požáry a prach unášený větrem. Tyto částice mají velikost přibližně 10 µm. Přirozeného původu je i bioaerosol, zahrnující organismy jako jsou viry, bakterie, houby a případně jejich části a živočišné a rostlinné produkty (spory a pyl).

Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje atmosferického aerosolu patří: • především spalovací procesy; • cementárny, vápenky, lomy a těžba; • odnos částic větrem ze stavebních ploch a z ploch zbavených vegetace.

 

Dopady na životní prostředí
Z ovzduší se aerosol dostává do ostatních složek životního prostředí pomocí suché nebo mokré atmosferické depozice. V principu platí, že čím menší průměr částice má, tím déle zůstane v ovzduší. Částice o velikosti přes 10 µm dopadají na zemský povrch v průběhu několika hodin, zatímco částice nejjemnější (menší než 1 µm) mohou v atmosféře setrvávat týdny než jsou mokrou depozicí odstraněny. Částice jemného a hrubého aerosolu mají odlišné složení. Materiál zemské kůry (částice půd, zvětraných hornin a minerálů, prach) a bioaerosol tvoří většinu hmotnosti hrubého aerosolu, zatímco jemný aerosol je tvořen hlavně sírany, amonnými solemi, organickým a elementárním uhlíkem a některými kovy. Dusičnany jsou významnou složkou jak hrubého, tak jemného aerosolu. Prašný aerosol na sebe může navazovat těkavé organické látky. Zaprášení listů rostlin snižuje jejich aktivní plochu, u živočichů prach vstupuje do dýchacích cest. Dalším problémem je toxické působení látek obsažených v aerosolu.

 

Dopady na zdraví člověka, rizika
Částice atmosferického aerosolu se usazují v dýchacích cestách. Místo usazení závisí na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže. Částice menší než 10 µm (PM10) se mohou usazovat v průduškách a způsobovat zdravotní problémy. Částice menší než 1 µm mohou vstupovat přímo do plicních sklípků, proto jsou tyto částice nejnebezpečnější Částice navíc často obsahují “nalepené” karcinogenní sloučeniny. Inhalace PM10 poškozuje hlavně kardiovaskulární a plicní systém. Dlouhodobá expozice snižuje délku dožití a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. Může způsobovat chronickou bronchitidu a chronické plicní choroby. V důsledku adsorpce organických látek s mutagenními a karcinogenními účinky může expozice PM10 způsobovat rakovinu plic.


Zdroj

Kalendář akcí

FacebookMySpaceTwitterLinkedinRSS Feed
 
Copyright © 2017 Zelení Litoměřice TEST. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.